Karel je kopřivnický svéráz a samorost. Dle jeho vlastní  slov vše začalo tím, že po základní škole nastoupil na brigádu a za vydělané peníze si koupil první kytaru.
Opravdového učitele mu záhy domluvil jeho otec, ale protože učil pouze "klasiku", dlouho u něj Karel nepobyl.

Pak prý "pidlikal před vojnou tři akordy ve Štramberku v Dallase něco country" ať už to znamené cokoliv.

Vojenskou službu v Olomouci hodnotí jako velmi důležitou, hlavně díky seznámení se s p. Dostálem a Radkem Pastrňákem (později Buty.)

Následně se věnoval divadlu ŠOK, kde šlo více o scénickou hudbu a objevila se i nějaká ocenění (např. krajská přehlídka Malých jevištních forem.)

V devadesátých letech pak sestavil první soubor autorských písní pod hlavičkou Košerák.
Jednalo se o dvoučlennou sestavu, nejprve s Janem Košťálem (příčná flétna), později s Petrou Okáčovou (příčná flétna + zpěv). 
Výsledkem byla první a jediná nahrávka "Pro Bobliga."
Následoval neuskutečněný pokus o realizaci další nahrávky s bratry Neuwiertovými. S těmi proběhla i nějaká živá vystoupení v kopřivnickém klubu Nora a v okolí.

Od té doby Karel vystupuje většinou sám pod vlastním jménem, příležitostně doplněn a podporován různými spoluhráči a spřízněnými dušemi.

V roce 2023 pak vyšlo jeho první velké dlouhohrající album "Malériánské povídky", opět za účasti četných hostů.

Mezi své hlavní zdroje inspirace  (jeho "stolička k sezení o třech podpůrných nohách") patří britští Yes, Karel Plíhal a Gustav Mahler.
Také proto prý svou vlastní  tvorbu definujeco jako něco ujetého, temného s těžkými existenčně-filozofickými  texty. 
"Žádná povrchní zábava! Nazval bych to ´harmonic fruitcake´, ať je tam aspoň nějaká sranda."

Nových songů má prý už víc jak kopu a "prý už ho to nebaví" což se dá vykládat mnoha způsoby. Takže jestli bude dostatečně urputný v přemlouvání spoluhráčů k další aktivitě, třeba se někdy dočkáme další nahrávky.

https://karelpolach.bandcamp.com/